Marcela Lesková: Spousta Čechů podléhá utrácení a nemyslí na svou budoucnost
Školíme | 20.6.2019
Již sedm let se Marcela věnuje školení finanční gramotnosti. Zeptali jsme se jí, jak jsou s ní na tom Češi, kdy začít o penězích vzdělávat děti a kdy je vhodné začít jim dávat kapesné.
Marcela Lesková je podnikatelka ve finančně poradenských službách se společností Partners. Když se k ní dostalo několik zadlužených klientů s finančními problémy, pochopila, jak důležitá je prevence a finanční gramotnost. Proto teď navštěvuje školy, od základních až po vysoké, a předává finanční znalosti mladým generacím. Protože jak říká: „Čím dřív mladí pochopí, že se mají o své peníze svědomitě starat a dávat svému finančnímu rozpočtu pravidla, tím snáz mohou dosáhnout období finanční nezávislosti.“

*Jak moc jsou Češi finančně gramotní?
Finanční gramotnost má z mého pohledu dvě zásadní složky. Ta první je dovednost nebo možná návyk plánovat důležité milníky v životě dopředu a být na ně finančně připraven. Takovým milníkem může být pořízení vlastního bydlení, koupě auta, dovolené ale i zabezpečení se na důchodový věk. Když to jednoduše shrnu – mít rodinný rozpočet pod kontrolou v každé fázi svého života. Z mé praxe vychází, že v tomto bodě většina rodin i jedinců pokulhává a neví si s tím rady. Nemají například žádné pravidlo, podle kterého se řídit při vedení rodinného rozpočtu.

Druhou součástí finanční gramotnosti jsou pojmy a výpočty spojené s penězi a úkony na finančním trhu. Tato složka finanční gramotnosti je na vzestupu. Nicméně finanční gramotnost je komplexní dovednost, a tak jedna složka bez druhé fungovat nemůže.

*Myslí Češi na budoucnost? Mají našetřeno?
Je to člověk od člověka, někdo přebírá zodpovědnost za svůj život a chce si splnit své cíle, a tak si na ně svědomitě šetří. Spousta Čechů však podléhá utrácení a na svou budoucnost nemyslí.

*Proč to tak je? Jak to, že nemají strach, že najednou nebudou mít peníze?
Lidé se často rozhodují impulzivně, pocitově, bez rozmyslu a uspokojují okamžitě své potřeby = nakupují. S časovým odstupem pak mají špatný pocit z neuvážených rozhodnutí a přicházejí i pocity strachu. Zdravý finanční rozpočet je o disciplinovaném plánování, a to je úplným protikladem impulzivního nakupování. Je celkem běžný stav, že mladí lidé po roce v práci nemají naspořeno víc než 5000 Kč, i přesto, že ještě bydlí u rodičů a jejich nezbytné výdaje jsou minimální. Často se mi svěřují s pocitem jakési „bezmoci“, že neví jak na to, aby jim rezervy vznikaly.

*Proto jste se rozhodli při pořádání kurzů finanční gramotnosti zaměřovat hlavně na mládež?
Studenti středních a vysokých škol jsou před vykročením do reálného života, a tak nejvíce potřebují informace co je čeká. Čím dřív pochopí, že se mají o své peníze svědomitě starat a dávat svému finančnímu rozpočtu pravidla, tím snáz mohou dosáhnout období finanční nezávislosti.

*V jakém věku je ideální začít učit děti, jak nakládat s penězi?
Nelze odpovědět konkrétní věk. Děti opakují návyky svých rodičů v jakékoliv oblasti téměř od narození. Jde tedy spíš o to, jaký vzor v této oblasti rodiče dávají a zda jsou s nimi děti přítomné při běžných aktivitách, kde se o penězích rozhoduje jako například nákupy, návštěva banky a tvorba rodinného rozpočtu. Hlavně bych z toho nedělala vědu, spíš bych byla pro používání zdravého selského rozumu a mluvení s dětmi na téma peníze. Já sama děti ještě nemám, a tak můžu jen doufat, že budu schopná v budoucnu odhodit dospělácké ego a ukázat svým dětem co se mi s penězi daří a v čem jsem udělala chybu. Jsem na to tak zvyklá od své maminky.

*Věnují se školy finanční gramotnosti?
Během sedmi let, kdy chodím školit finanční gramotnost do škol, je vidět výrazný pokrok v této oblasti. Školy mají snahu toto téma s dětmi probírat. Nicméně jsou taky časté případy, kdy si s tím absolutně nevědí rady. Učitelé vědí, že je to důležité téma, chtějí ho předávat prakticky, ale nemají dostatečné didaktické pomůcky, a tak téma upozaďují. Takže je to asi jako v jiných oblastech, které škola předává – záleží na učiteli, zda dá finanční gramotnosti dostatečný prostor.

*Kapesné ano, nebo ne? Kdy začít dávat a kolik?
Kapesné je určitě možnost, jak se ve finanční gramotnosti zdokonalovat. Ideální by bylo, kdyby to nebyly jen předané peníze, ale proběhl u toho rozhovor dětí a rodičů na téma: na co peníze je dobré použít, čeho se vyvarovat, jestli je něco, co by si chtělo dítě pořídit, a tak si na to bude část odkládat. Nastavit pravidla prvního „rozpočtu“ dítěte. Kdy začít a kolik dávat je hodně dáno rodinnou situací, zda dítě do školy dojíždí, kupuje si obědy apod. Myslím, že v deseti letech už by mělo mít možnost s kapesným hospodařit.

*Je špatné, když ho děti nedostávají vůbec?
Minimálně mají menší možnost natrénovat si hospodaření s penězi. Činnost, kterou v dospělosti budou dělat každý den. A rodiče přicházejí o možnost s dětmi jednotlivé situace rozebírat a být jejich parťáky i v této oblasti.

*V rámci finančního poradenství za vámi chodí i zadlužení lidé. Jsou to jistě kolikrát silné příběhy, které vás musí zasáhnout. Jak se s tím vypořádáváte? Nejste i občas jako psychologové? O to větší radost musíte mít, když těmto lidem pomůžete z dluhů, je to tak?

Ve své práci se věnuji hlavně prevenci těchto případů. Když už dlužník sám přijde řešit svou úvěrovou situaci, je to často už neřešitelné standardními postupy. Každopádně pomáhala jsem lidem, kteří měli i deset úvěrových smluv a ještě zvládali své úvěry splácet. To, co je u dlužníků zásadní je si uvědomit, že jsou závislí na půjčování si peněz na cokoliv. Klient se tak musí rozhodnout se závislosti zbavit, a to je náročný proces. Největší radost mi dělají případy, kdy se řeší pozitivní témata – tvorba rezerv, pořizování vlastního bydlení apod. Raději než zbavování závislosti se věnuji tvorbě návyků a probouzení lásky k tvorbě rezerv.

*Jak se takové závislosti dá zbavit? Je na to nějaká „odvykačka“?
Jedinou možnou „odvykačkou“ je uvědomit si realitu situace a rozhodnout se začít s penězi hospodařit jinak. Pokud má člověk chuť a pevnou vůli, může změnit vše i své zlozvyky týkající se rodinného rozpočtu.

*Jaká je ideální minimální rezerva, kterou by měl každý mít?
Obecné pravidlo říká, že krátkodobá rezerva by měla být minimálně trojnásobek měsíčních příjmů a nebo alespoň výdajů.

*Co nejvíce oceňujete na své práci?
Neustále zažívám nové a nové situace, učím se na ně reagovat a díky tomu stále osobnostně rostu. Miluji práci s týmem, kterému předávám své zkušenosti a učím se od nich různé pohledy na naše podnikání. Díky tomu, že finance řeší každý, tak velmi oceňuji kontaktní sféru, kterou jsem si za dobu podnikání vytvořila. Setkávání se s lidmi, kteří mají své sny jdou si za nimi a můžu se od nich učit. Odpověď na tuto otázku by byla klidně na celou stránku… je toho hodně.


Zdroj: Marianne